MNĚ TO NASKAKUJE ODZADU …
To byl povzdech jedné mojí studentky tarotu a zdaleka nebyla sama. Slyšela jsem to už mockrát a i mně se to stává poměrně často.
O co že to jde? Vyložíte si karty. Tři, čtyři, klidně i víc. A místo, aby se vám jejich příběh utvářel pěkně od začátku, něco udělá „cvak“, a děj se pěkně rozvíjí od konce. Není to zase až taková zvláštnost, spousta literárních i filmových příběhů je takto prezentována záměrně – ukážou konec a pak pěkně nitku po nitce zaplétají nitky příběhu, až se dostanou na samý začátek. Trochu problém je, když není příběh postavený dobře, už v polovině filmu vás to přestane zajímat.
Jenže film je film, a tohle jsou karty a není to úplně stejné. Pokud vykládáte sobě, ještě budiž, ale klientovi asi nebude stačit, když mu při pohledu na poslední kartu řeknete: “to bude dobrý…“ a nic víc už nedodáte, protože vám prostě ty významy a sdělení ostatních karet nějak nejdou popsat.
Co tedy s tím? Možností je několik. Nejjednodušší je
použít výklad, který bude mít pevné pozice. A nemusí to být zrovna Keltský
kříž. Stačí 4 karty v řadě, ale pojmenujte si ta místa. Já používám tohle:
1. pozice – karty která ukazuje PROČ se klient na tu kterou věc ptá, jaký je
jeho skutečný důvod k návštěvě u vás. Pozor, vždy to totiž není tak, že to,
na co se klient zeptá, je to, co chce ve skutečnosti vědět. Příklad? Klient se
ptá, jestli bude jeho dovolená super. Po dlouhých peripetiiích a zkoušení
různých variant se ukáže, že chce spíš vědět, jestli pojede taky dáma XY, kvůli
které chtěl na ten zájezd jet a jen se vám to styděl říct.
Ale někdy si také nemusí být sám vědom, že skutečný důvod jeho otázky je jinde,
než myslí.
2. pozice – klient (nebo vy) tady a teď
3 pozice – úkol, výzva, akce, prostě co je potřeba zvládnout nebo udělat, aby věci dopadaly tak, jak ukazuje poslední karta. (pokud ukazuje něco, co nechcete, prostě je to sdělení, že když budete dělat to, co máte v pozici 3, dopadne to blbě – tak to nedělejte)
4. pravděpodobný výsledek, tedy kam vede to, co vám radí pozice 3.
Při tomto rozmístění vás vedou pozice a obvykle vám pomohou začít, i když vám nemusí být sdělení konkrétní karty jasné na první pohled. Na druhý už většinou ano.
Výklad karet má vždy několik vrstev, a pokud máte pocit, že jediné, čemu rozumíte, je poslední karta, tak s ní prostě začněte, ale je žádoucí se vrátit k těm, co máte na začátku. Můžete tedy začít trochu šířeji, ve smyslu: ve výsledku to vypadá tak a tak, podle karet, a cesta k tomu vede přes a, b, c…a můžete tohle kolečko udělat klidně několikrát. Vždycky se vám k té kartě vybaví něco, na co jste předtím ve stresu zapomněli.
Další možností je, nechávat si poslední kartu otočenou rubem nahoru, a obrátit ji jako poslední.
Jedna důležitá věc na konec – pokud klientovi, potažmo sobě, sdělíte jen výsledek, a opominete tu cestu k němu, nabyde dojmu, že pro to nemusí hnout ani prstem a očekává jen ty výsledky. A ty se samy nedostaví. My lidé to prostě tak přirozeně máme, a ne každý je ochoten když si něco přeje, pro to také něco aktivně dělat.
Takže, nebojte se konců, jen je potřeba k nim nějak dojít!
